Rozpis Mistrovství ČR v rogainingu pro rok 2004 Medový Újezd

Na co můžete při rogainingu narazit

       Závodníci startují na vlastní nebezpečí. Tuto větičku obsahují všechny rozpisy akcí ČAR, ale jen málokdo jí bere vážně. A to dokonce i v Čechách, kde na nebezpečná místa narazíte téměř na každém kroku. Rád bych vás proto upozornil na to, co v prostoru rogainingového mistrovství můžete potkat. Většinu informací jsem získal studiem knihy M. Stejskala "Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa", vydané v roce 1991 nakladatelstvím Paseka (citace hnědou kurzívou). Některé informace pochází z  webové stránky plzeňského klubu psychotroniky a UFO (citace modrou kurzívou, gramatycké chiby © Klub psychotroniky a UFO). Komentáře pochází z neméně důvěryhodného zdroje "Fantazie J.T.", která vyšla 25.6. 1967 v nakladatelství porodnice Duchcov.

       I Brdy mají svého Krakonoše. Místní horský duch se jmenuje Fabián. Podle pověsti býval kdysi rytířem, jehož nešťastná opuštěná milenka zaklela v lesního ducha. Od té doby nemá klid a toulá se po Brdech v okolí svého hradu. Jeho sídlo je na hoře Babě nad Hostomicemi (odtud též zván Babí Jan). Objevuje se jako tlustý vousatý mužíček v mysliveckém šatě, a tak byl také zobrazován v místním lidovém umění, v šatech z kůry a stromových šišek. Ozývá se táhlým houkáním, jímž děsí lid, avšak jinak jim neškodí. Na Babě se dodnes ukazuje kámen zvaný fabiánova postel, kde prý odpočívá. Často bývá viděn i na magické brdské hoře Plešivci, kde má svou zahrádku.
       K jeho sídlu, které leží cca deset km od východního okraje závodního prostoru, zabloudí asi jen ti největší kufráci, proto jsem se pokusil velectěného Babího Jana kontaktovat a přivést na shromaždiště. Zastihl jsem ho spolu se zhrzenou milenkou Babí Janou v putyce v Hostomicích. Oděv z kůry vyměnil za dederón firmy Háněl (stěžoval si, že ty moderní materiály nestojí za nic), ale i tak vypadal dosti divoce:

       Magickou zahrádku měl i na svém účtu. Fabián, který na internetu vystupuje pod přezdívkou Baba Jaga, se uvolil naše mistrovství odstartovat.

       V jižní části mapy by si kdysi závodníci museli dávat pěkný pozor. Už sám název obce Strašice nevěstí nic dobrého:
       Ve strašických lesích na vrchu Lipovsko se po smrti zjevoval přízrak zlého Františkána, který škodil uhlířům a vůbec všem lidem, kteří přišli do lesa. Zažehnal jej prý starý uhlíř pomocí magické knížky, kterou měl z kláštera Svaté Dobrotivé. Františkán byl zaklet do studánky, jíž se dodnes říká Františkánská.
       Pramenu u obce dala prý vytrysknout Matka Boží, když se na tomto kdysi pustém místě zjevila svému ctiteli (podle B. Balbína, Miscellanea Regni Boemiae). Stalo se tak dotykem jejího prutu. Pramen vytéká z neobyčejně tvrdé skály.
       Nedaleko části obce - Těně v roce 1994 vznikl kruh v obilí o průměru 24 m, časté pozorování UFO.

       Na jihozápad mapy by měli zamířit méně majetní startující:
       Severovýchodně od Rokycan se zdvihá památný vrch Žďár (630 m), opředený mnoha pověstmi. Vypráví se, že na temeni vrchu leží veliký kámen v podobě mohutného stolu. Pod ním je ukryt poklad obrů, kteří tu kdysi sídlili. Říká se, že kámen může spatřit vždy jen jediný člověk. Kolem skalnaté plošiny na vrcholu jsou valy pradávného původu. V těchto místech je ukryt onen poklad, hlídaný velkým černým ohnivým psem.

       Podrobnosti o hradišti, nazývaném též Pavlovsko, včetně fotodokumentace, si můžete prohlédnout na  webu plzeňských ufologů.
       Tamtéž najdete i informaci o výskytu smrtelně nebezpečného "hvízdajícího hada":
       Podle pověstí na vrchu Žďár u Rokycan se objevuje podivný had, který se ohlašuje hvízdáním. Obývá prý koruny stromů, a lidem je smrtelně nebezpečný. Tak o tom píše Jiří Čáp ve svých "Obrázcích z Podbrdska". Výskyt tohoto tvora lze vysledovat v pověstech od Rokycan přes Zbiroh až ke Křivoklátu.
Podle : O.Dvořák, Po stopách "hvízdajícího hada". Fantas. Fakta, 9/2001

       Podle pověsti na kopci stával hrad Žďár, náležející kněžně Libuši. Darovala ho Rokycanům jako dík za pohoštění, které jí bylo nabídnuto. V pozdějších časech prý hrad obývali tři loupeživí rytíři, děsící celý kraj. Když byli zajati a uvězněni, hrad byl vojsky prohledán a pobořen. Přesto se žádné naloupené cennosti nenašly. Sluha Ambrosius díky špiclovi hradní pány včas varoval a ti stihli všechno dobře ukrýt v podzemních chodbách a slujích. Skrýš pochopitelné pečlivě zamaskovali. Ještě před nimi měl na hrádku vládnout bohatý šlechtic. To on dal vybudovat tajné podzemní skrýše. Při nájezdu loupeživé hordy v zoufalství skočil do příkopu. Pozdější páni majetek lacino odkoupili a skrýše zdokonalili, opatřili důmyslným zabezpečením, umělými stěnami, propadlišti a falešnými slepými odbočkami. Nechali též razit důležitou únikovou chodbu, vedoucí odtud až do Kuškova, bývalé vsi, zaniklé před husitskými válkami.
       Na Žďáře se zastavil se svou družinou i legendární Prokop Holý. Nechal ze skály zhotovit kamenný oltář pro bohoslužebné účely. Dnes se památné místo nazývá U oltářů. Od historie se pozvolna dostáváme k hojným pověstem o zdejších pokladech. Jak se v nich orientovat? Jedna praví, že největší z pokladů je ukryt mezi valy, na místech zvaných Zahrádka. Důkazem jsou prý objevující se světla ve třech barvách - žluté, bílé a nebesky modré. Řada hledačů i tak na svou mnohdy nebezpečnou posedlost doplatila životem.
       Chalupník Rejdar byl při hledání překvapen velkým černým psem s rudě svítícíma očima. Zaútočil a odtáhl muže strašlivou silou až ke kapličce, tam s ním mrštil o skalku. Dotyčný do dvou týdnů zemřel. Nešťastníka údajně zahubila víra v pravdivost pověsti, slepá důvěra. Dle oné legendy je poklad uložen pod kamenným valem (zřejmě se nemyslí husitský improvizovaný oltář) či stolcem. Spatří ho jen ten, kdo přijde sám. Ideálním dnem je Zelený čtvrtek (což je zvláštní, podle lidových pověr je otvíráním země rozhodně známější Velký pátek).
       Jiný hledač Velký pátek skutečně zvolil jako správné vodítko k úspěchu. Při předčítání pašijí v kostele objevil vchod do kulaté místnosti. Uprostřed ní hlídal velký černý pes, jemuž z tlamy a uší šlehaly plameny. U stěny stálo 13 soch v nadživotní velikosti, 12 stříbrných soch s rubínovýma očima a zlatý Ježíš v sametovém rouchu. Muž se ulekl, vzal raději jen dvojici svícnů, které hned o Božím hodu věnoval rokycanskému chrámu. I on zemřel, do týdne.
       Existuje ještě 12 podobných variant stejné pověsti.
Podle : Spirit, 2003

       Vrch Vydřiduch se vypíná nedaleko Žďáru, nad cestou z Rokycan k Holoubkovu. O podivném názvu kopce se vypráví mnoho pověstí, které se snaží vysvětlit původ jména. Podle jedné z nich název souvisí s loupežníky, kteří zde kdysi "vydírali" pocestné. Říká se, že tu kdysi stál hrad, jehož pán zde chtěl ukrýt poklad. Nakonec vyloupnul obě oči dělníkovi který poklad zakopával, a tím mu "vydřel ducha".

       Finančně polepšit si můžete též poblíže nejvyššího bodu závodního prostoru, na vrchu Radeč (721 m), kurzy sázkových kanceláří vám však na nalezení pokladu mnoho šancí nedávají. Ale možná místo něj potkáte nějaké jiné nadpřirozené bytosti, třeba panny, ať už zakleté nebo lesní, případně si kolem poledního necháte přeprat prachem (nebo strachem) pošpiněné spodní prádlo, či se stanete svědkem nějakého jiného zázraku:
       Na příkrém vrcholu kopce (680 m), asi 2 km na západ od vesnice Lhoty pod Radčem stával v lese nevelký hrad. Zachovaly se z něho jen roztroušené kameny ve stráni. V okolí se vypráví, že v zasypaných sklepeních jsou dodnes ukryty poklady hlídané zlými duchy. Je zaznamenáno několik údajných příhod lovců pokladů, z nichž však ani jedna neskončila úspěchem.
Podrobnosti jsem našel na  stránce plzeňských ufologů:
       Za francouzských válek na začátku 19. stol přišli do Svobodovic statku ve Lhotě dva cizinci, dorozuměli se s domácími lidmi, že se chtějí zmocnit pokladu na Radči, byli prý to černokněžníci, vyžádali si tři černé slepice, vzali sebou tři černé svíci a zaříkávací knihu. Na hradě rozžehli svíce, odříkávali z tajemné knihy, aby zaklely duchy. Nesměli promluvit vůbec, duchové je pokoušeli, hovořili na ně hlasy známých přátel i rodičů, marně, nezlámali cizinců. V tom o hrůza, vidí nad sebou velikánský mlýnský kámen vznášeti se na tenoučkém provázku. Poděsili se, vykřikli a tak prohráli. Duchové nabyli nad nimi moci, pronásledovali je jako ptáci ženou se za nimi od hradu. Tu jim posloužili černé slepice. Házeli je za sebe a tak zdržovali duchy. Už byli u Lhoty když za sebou hodili poslední slepici. To bylo jejich spásou. Staří lidé vyprávějí tu pověst a vždycky říkají : S duchy není radno žertovati.
       K hradu se pojí také varianta známé pověsti o pokladu, zpracované v Erbenově Kytici. Jiná pověst vypráví, že uvnitř, pod zříceninami hradu, odpočívají tři zakleté panny. Za jasného poledne se tu zjevuje přízrak Bílé paní. Pere se třemi služkami prádlo a věší je po stromech.
       Na západní straně Lhoty a jihovýchodně Radnic, vypíná se příkrá skála do výše 680 m nad mořem. Příkrým srázem končí se tu táhlý hřbet Radče na temeni jejím stával před 500 lety obydlený hrad. Hrad stál již r.1343. V roce 1620 padla jedná část k Zbirovu, druhá k Liebštejnu. Po hradě zbyl jen val s příkopem a střepy pod drnem, místo toto nazývá se "Hrad". Úpatí skalní pokrývá rozsáhlý les, v něm se otvírá dutin sluje, o ní vypráví se že odedávna skrývají poklady. Na jih od sluje zelenával se velký palouk lesní, kde směl pásti obecní pastýř.
       Asi před sto lety přihodila tu pasákovi Veverkovi podivná věc, pásl zde krávy, bylo již k 2 hod. odpolední. Veverka si myslil, když jim chutná, ještě počkám, sedl si pod strom zamhouřil oči a co viděl? Z vysokého lesa vystoupily tři ženské bílé oblečené, nesou prádlo na rukou, prostírají je po mlází, aby oschlo na slunci a zmizely. Veverka vyskočil sesbíral prádlo, otočil se po dobytku, aby jej hnal domů, ale ani stopy po kravách. Myslí si, že dobytek odešel sám domů, běží tedy domů s radostí, že bude mít matka prádlo. Dobíhá k chalupě, matka stojí na záspi, ukazuje jí náručí bělostného prádla. Odkud to máš a kde máš dobytek, už se musí dojit. Pasák povídá, že myslil, že jsou již krávy doma, vypráví jak přišel k prádlu.
       Tu matka zděšeně povídá.: "Pro Pána Boha, chlapče! Vždyť to byly lesní panny, sušily prádlo a za tu krádež vzaly ti dobytek. Rozběhl se Vašík na paseku rozvěsil všecko a když to dokončil, probudil se. Spatřil před sebou stádo, ani nevěřil, že spal...
       Zapráskal a honem žene stádo ke vsi, rozehnal jej a žene Straku domů. Vidí zase matku na záspi. "To je dost, že už ženeš, kdy mám dojit?" "Ale maminko, mohl sem tu být dávno, ale když jste mne vrátila před chvílí, abych rozvěšel prádlo, jinak že bych nedostal dobytek od lesních panen..." "Co to mluvíš, chlapče ! Já že jsem tě vrátila s prádlem? Jaké lesní panny? Viď tys tam spal a ono se ti něco zdálo…"
       Tak divně skončil příběh s lesními pannami.

       Příběh o zakletých pannách na hradě Radči zaujme zejména originálním postupem vysvobozování:
       Na hradě kde stojí kříž /ku konci 19. stol ještě stál/ bývala prý veliká propast. Pasáci ze Lhoty pásli tajně jednou dobytek a hodili do prohlubně čepici hochy, jenž sloužil u sedláka Turka. Chlapec zle naříkal a prosil kamarády, aby mu zase dopomohli k čepici. Přivázali hocha za provaz a spustili jej do propasti. Ale nebyla to propast, byla to nádherná síň, spatřil v ní tři panny, které odpočívaly na lůžku a prosily jej, aby je osvobodil. Poradily mu, jak by to měl učinit. Musí z nich odstraniti svými zuby peřinu křížem, ale nesmí se jí dotknouti rukama, rozumí se, že se chlapec ulekl toho zjevení, skočil po čepici, rychle trh provazem a kamarádi vytáhli ho rychle s propastí. Když se dostal nahoru, byl chvíli bez řeči, jak se polekal.

       V prvním dílu obecní kroniky vsi Lhoty pod Radčem z r. 1881 (str. 77 se uvádí: "Dne 7. června t.r., když se vraceli poutníci ze Svaté Hory, odpočívali vedle cesty vedoucí ze Lhoty do Siré. Mezi nimi hošík čtyři a půl roku starý, jménem Josef Stieler z Chodové, okresu loketského, hejtmanství falknovského. Tento byl od šesti neděl slepý na obě oči. Když poutníci seděli v trávě, zdvihl se hošík, šel opodál a počal trhat květiny, vrátil se a ukazoval je matce, která se tomu divila a s ní celý zástup poutníků, že se stal zázrak a chlapec zraku nabyl."
       Na tomto místě byla v r. 1899 vystavěna kaplička a zpočátku udržována lhoteckými věřícími, kteří k ní pořádali pouti.

       Ti, kteří hodlají obětovat výsledkům spánek, a pokusí se urvat nějaké noční body, by měli svou trasu dobře zvažovat, hlavně s ohledem na přežití půlnoci. Doporučoval bych třeba Zbiroh a jeho okolí na severu mapy:
       Na planině nad Zbirohem zvané Na Ječništi jsou údajně pochovány mrtvoly Švédů zabitých za třicetileté války. O půlnoci je tam možno slyšet žalostný podzemní pláč a sténání padlých vojáků.
       Nedaleko Drahoňova Újezdu je studánka zvaná Křtitelna. K ní za třicetileté války nosil protestantský kněz nalezené děti a křtil je. Za jasných měsíčních nocí se zde zjevuje průvod bílých postav, vystupujících ze studánky a znovu v ní mizejících. Někdy je v tomto průvodu vidět i postavy živých lidí, a ti pak prý do roka zemřou.
       Uvnitř Matčiny hory jsou prý zasypané zlaté doly. Střeží je muž namáčející zlaté pero ve zlatém kalamáři a zapisující osudy Matčiny hory do zlaté knihy. Podle jiné pověsti je v hoře ukryt zlatý býk.

       Zkrátka, náš závod nebude žádná sranda. Raději se včas dobře pojistěte.

Jan Tojnar, ředitel závodu